.jpg?ph=7628832d1c)
Z kulturní rubriky DELPHIN SCIENCE MONITOR:
V hydroakustickém prostředí souostroví Fidži se včera konalo finálové kolo 67. ročníku TRADELFÍNa, jedné z mála soutěží převzatých jako kulturní dědictví od plně automatizovaného Homo sapiens. Stovky zvukových pohlednic ze všech koutů světa soutěžily o „Zlatého tradelfína“. Jako v minulých ročnících tak i letos se objevovaly mnohé nešvary od formální nevybroušenosti až po soustavné opakování základních témat. Co si například myslet o autorovi, který poslal ve stereoúpravě básničku:
Tradelfín byl,
tradelfín je
tradelfín bude!
Všude!
Básnička jako by z oka vypadla vítězné práci jubilejního 60.ročníku Tradelfína. Takhle si tedy vývoj našeho umění nepředstavujeme. Po loňském semináři jsme předpokládali, že se aspoň něco změní, ale opět se v hojné míře objevují klišé typu modrá voda – fenolová voda, chytrý delfín – hloupý žralok či věčně omílané cosi mne láká, cosi mne nutí. Tohle všechno je nám všem přece známo, na tom stavíme, teprve z toho vycházíme a ne u toho skončit své snažení. V letošním ročníku chyběly práce z každodenního života tradelfína, jehož životní styl přece nemůže být omezen skončením povinností a vyplutím do neznámých opojných vod. I ve všedním životě je přece možno se zastavit a vidět věci a ryby kolem sebe oním zvláštním tradelfínovským pohledem. Zamyslete se nad tím. Berte to jako přátelskou radu před vašimi dalšími pokusy. Cožpak se denně sále něco nového nepřihodí? Cožpak byste nebyli schopni o tom vydat své vlastní tradelfínovské svědectví?
Jan Holeček – Johny
3. místo v kategorii Próza začátečníků