Přestárlí romantici (B)

Toužíme po dětských očích
Šlapeme prachem sami
Je nám už pětadvacet, třicet a víc
Chodíme pod hvězdami
Míříme do vesnic
Jsme rytíři však někdy toužíme
A stárneme my i náš smutek

Na krosně sedí kluk či holka
A jejich oči koukají
Jak velkej strejda stírá pot
Pak ručičkou ti mávají
A ty se usmíváš když je ti do breku
A skládáš písně divnejch not
Potají pardům závidíš ten skutek

Asi bych se měl oženit
A po nocích se milovat
Mít malou holku nebo kluka
Stavět si s nimi pohádkový hrad
A myslet na to až tu nebudem
Tak nahradil jsem snění přeludem
A přemýšlím o smyslu žít

Jsme romantici bez nevěsty
Je těžké pocit vyjádřit
Když jedna velká pravda hlodá
V noci se nám zdá o dívkách
A o dětech nás snění bodá
Pokud se dá jen tiše snít
Pokud lze ještě uhnout z cesty

Stojí to všechno vůbec za to?
Dnes v noci jsem měl zase sen
O malých klucích
Kteří říkaj TÁTO

Josef Bláha – Řešetlák

2. místo v kategorii Poezie začátečníků