Ráno, když nám den otevře víčka
my schoulíme se do klubíčka
chcem užít ještě trochu samoty.
Jenže slunce už nás tahá ze spacáků
kolik jen venku prozpěvuje ptáků
a šumí listí a té droboty
Vrznutí zipu a první nadechnutí
je jako nové oživnutí
a tak dýcháme z plných plic
Vánek načechrává naše vlasy
a očím se vystavuje tolik krásy
že nevím, co chtít víc
Ještě snad hlad ukojit, žázeň zapít
a na ramena rychle sbalit
náš domek bez střechy
a vyšlápnout si cestou lesní
do míst o nichž se ani nesní
a vypráví jen příběhy
Až setkáme se na té naší pouti
ať bude pršet nebo slunce žhnouti,
jen když stromy budou nad hlavou,
my sesednem se u velkého ohně
ať je nás málo nebo hodně
všechni s náladou toulavou.
Petra Mašanská
kategorie Poezie do 23 let