V duchu se tážeš, zda to snad k pláči není,
svítáním skane kyselé rosy žal.
Ach Bože, zažeň už to plané nabubření!
Kostlivec s kosou máchnutím živé ťal.
A náhle cítíš duši na umření,
kyselost višní pálí puklý ret.
Zavoní seno a kostlivec se mění,
do živé rány přisprostlý sype jed.
Pohlédni kolem! Vždyť nikdo nikde není,
jen oheň doutná. A čas se vteřin vzdal.
Šálení smyslů a sladkost ošálení.
Tvé oči chlapecké budoucí stařec vzal.
Jiří Vídeňský
kategorie Poezie nad 23 let