Setkání (B)

Řítím se pěšinou, nevnímám déšť ani kaluže bláta,

už možná právě dnes bude ze mne táta.

Chtěl jsem být se ženou i ona by byla ráda,

však musel jsem posledním vandrem doprovodit kamaráda.

Nervózně hryžu ret, nevím, co se doma děje,

mobil je bez signálu, upadám do beznaděje.

Najednou před sebou vidím dívku hezkou,

jak na mne mává, blíží se lesní stezkou.

Rychle se zastavím a snažím se být milý,

ona se usměje:" Zdržím tě jen chvíli".

Jemně mne políbí a šeptá: "Buď klidný, máš syna",

v té chvíli nevnímám, je teplo nebo zima?

Pohlédnu na ni a ona jen: "Já vím",

v zápětí zmizí mi jak od ohýnku dým.

Já dlouho zírám před sebe na tu prázdnou stezku,

pak došlo mi že obdržel jsem kamarádovu nebeskou esemesku.

Iveta Hujacová

Kategorie Poezie