Smolař (P)

   To se jednoho krásného června před mnoha lety usnesla rada T.O.Roháči, že vezmou pod svá ochranná křídla pár mladých, začínajících trampských nadšenců.Měli zrovna v plánu projít místa kolem své oblíbené Želivky,která ještě nenavštívili.“Vezmem to z druhý strany“.prohlásil šerif Kruťas.Dojeli jsme do Ledče,z Ledče ještě autobusem do Kožlí a pak už po svých až k vytouženému toku.Nadšení mládeže trvalo ale jen asi kilometr,protože se dvěma nováčkům rozsypal bágl. Balili se sami a ve spěchu a takhle to dopadlo.Takže jsme se museli přebalit.Hezky pomalu,pečlivě,aby nenastaly komplikace.Dále cesta ubíhala v pohodě a všichni se těšili na nová zákoutí v neznámých končinách.

   Jenže přišel čas krmení a najednou obličej jednoho posmutněl.Uložil si totiž „moudře“ máslo do spacáku,netuše,že v tom vedru mu takto zabalenému nebude nejlíp.Prý si myslel,že když ten spacák izoluje teplo,bude izolovat i vychlazené máslo.Zachránili jsme co se dalo,seškrabali jsme zbytky másla,namazali na chleba,zapili čajem čerstvě uvařeným,zahladili stopy a pokračovali v pochodu.

   Když jsme dorazili ke břehu,rozhlíželi se zkušenější kudy se vydat dál.Rozhodlo se,že řeku přebrodíme,protože na druhém břehu se chůze zdála být schůdnější.Přechod se samozřejmě neobešel bez pádů do chladivých vln Želivky k velké radosti přihlížejících.Naráz ale smích ustal.To onomu máslovému hrdinovi vyklouzla ze žracáku zbylá půlka chleba a odplula vdál.

   Jenže to neměl být konec smolného dne-teda aspoň pro toho jednoho z nás.Řeku jsme pak už zdárně přebrodili a pokračovali v chůzi až do pozdních hodin.Ještě než se začalo smrákat,dorazila naše výprava na sympatický plácek.“Zde je to místo zaslíbené,kde pro dnešek složíme své unavené kosti“!Zvolal šerif a všichni se jali připravovat vše potřebné.Opodál byla hromada suchého dříví,takže o oheň bylo postaráno,každý si našel „to své místečko“.Když bylo připraveno ohniště,učili se elévové,pod dozorem těch zkušenějších rozdělat oheň-a docela se jim zadařilo. Když už ohýnek plápolal,osadní kuchař Sysel počal připravovat večerní hrachovou polívku (tenkrát se ještě vyráběla „kostková“).Při rozdělování porcí postihla našeho smolaře – do třetice všeho zlého – další pohroma:vylil svoji porci kamarádovi Měkotovi za límec.Tentokrát to byla i smůla politého,protože ta polívka byla ještě docela vařící.Takže jeden kamarád (který za další 4 roky dostal přezdívku „Grizzly“) bez večeře,druhý opařený-naštěstí byla kousek chladivá voda,takže se to obešlo bez větších starostí.Večer při písničkách a vyprávění utekl jako voda v Želivce,krásně jsme se vyspali,ráno ze zbytků menáže zhotovili snídani,opět za sebou zahladili stopy pobytu-opravdu pak nebylo znát,že tam kdosi přenocoval,a už nezatíženi potravinami jsme se vydali směrem k domovu.

   Zapomněl jsem upozornit,že tehdy ještě existovaly pracovní soboty!

   O tom smolném dni budoucího Grizzlyho se ještě dlouho vyprávělo.A věřím tomu,že minimálně onen opařený si občas na ten vandr vzpomene…

Petr Kaizr – Grizzly

Kategorie Próza