.jpg?ph=7628832d1c)
Nabíd jsem srdce své na dlani té,
jejíž smích klokotá jak horský potůček přes lesklé kameny.
V uších stále zní mi ten smích,
nebo snad výsměch ?
Však stačí mi to, že ji znám,
že mohl jsem s ní tančit sám
a dotýkat se jejích vlasů,
vnímat její vůni, krásu
a poslouchat ten její smích,
držet ručku v dlaních svých
a vůbec, býti s ní.
Nabíd jsem srdce své na dlani
a víc, už nemám nic...
Milan Liška – Liman
Kategorie Poezie nad 23 let