Tetička Lucka (P)

   Tetu Lucku, výrazně mladší sestru mého otce, jsem zbožňoval. V deseti letech jsem nabyl přesvědčení, že není lepšího manžela pro ni, než jsem já. Bohužel ona můj názor nesdílela. Nechala se oblažovat hned dvěma muži najednou, cvokem Pavlem, kamarádem otce, který pravidelně každý pátek, vyslechnuv volání přírody, zmizel jako správný tramp v lese. Sledován v patách mým drahým otcem a jeho souputníky. Druhý tetin nápadník Daniel se zdržoval povětšinou doma kromě pravidelných docházek do zaměstnání. Tvář tohoto seriozního úředníka ovšem zpravidla na jaře dostávala poněkud šílený výraz dobrodruha, neboť v červnu každoročně odjížděl na výpravu do Afriky. Z ní se vracel až v srpnu. Naposledy, ač očkován, přivezl si malárii. Teta si z nich nemohla stále vybrat toho pravého. Chvíli ji oblažoval Daniel, chvíli zas Pavel. Ovšem s mými rodiči vedla vášnivé diskuse, koho by si měla vzít za manžela. Otec prosazoval Pavla, matka Daniela. Sama tetě vysvětlovala, aby opustila Pavla, blázna s usárnou na hřbetě, neboť prý sama má s obdobným individuem letité zkušenosti. Situace se vyřešila náhle sama. Lucka nás jednou po večeři šokovala informací o svém těhotenství a zároveň oznámila termín svatby s Pavlem.

   Ještě před radnicí ji má matka prosila, ať si vše raději rozmyslí a počká si na někoho jiného. Lucka své rozhodnutí nezměnila. Můj nový strýc trávil u nás mnoho času. S otcem vytyčovali cíle svých výprav a Lucka se učila od matky vařit. Jak se přibližoval den porodu, zároveň se blížila otcova dovolená. Tu jsme obvykle prožívali mezi stromy a od lesa k lesu jsme se oděni v zeleném pohybovali pěšky. Na každém tábořišti otec založil oheň a za zvuku kytar nutil nás ke zpěvu. Můj mutující hlásek si s náročnými melodiemi poradil jen těžko. Matka rovněž nedosahovala kvalit Emmy Destinnové. Když zbytek party začal hledat do celty zabalený Ibuprofen, otec nás poslal raději na kutě.

   Nicméně letos matka místo poznávání krás hlubokých hvozdů jela do lázní hlídat babičku Emu, aby se tam zase neskamarádila s panem Bláhou jako posledně a tím zavedla do klidné rodiny zmatek. Po tomto loňském excesu ji hodlal dědeček předvést Othella v praxi. Babička v hrůze chňapla tašku a nastěhovala se k nám, což zase těžce snášel otec, jehož oblíbené rčení „Mrtvá tchyně, dobrá tchyně" viselo provokativně v kuchyni na zdi. Ale za dva týdny babiččina pobytu u nás jsem význam onoho rčení bleskurychle pochopil. Po nějaké době se dědečkovi naštěstí zprotivilo ohřívání konzerv a nošení špinavých košil. Ke kuchtění cítil odpor a pračku neuměl ani zapnout. Vzal tedy babičku na milost. Trýzeň prázdninové túry padla na mou hlavu. S odporem jsem se otřásal při představě absence mytí a pohodlné postele. Vlastní pot jsem nesnášel a taky jehličí v botách, mravence ve spacáku, dusot zvěře i kouř.

   Matka mi s upřímně projevovanou lítostí sbalila věci sebou. Otec týden předem nocoval na balkóně ve snaze přivyknout čerstvému nočnímu vzduchu. Na nádraží mne šokoval příchod Lucky nacházející se v osmém měsíci požehnaného stavu. Účast jí přikázal Pavel. Pojal ji za zákonitou manželku, proto ho musela všude následovat. Netvářila se zrovna nadšeně. Spíše útrpně snášela svůj osud. Na zastávce Maňany otec zavelel výstup z vlaku. Pochod po asfaltce probíhal bez problémů a rychle, ačkoliv jsem Lucku musel podepírat, protože Pavel právě horlivě diskutoval s otcem nad mapou. Někteří nespokojenci volali po mechu a jehličnanech. Přeci jen pochodovat po silnici III. třídy správného trampa zrovna neuspokojí. Ale dočkali se. Večer jsme znaveni dorazili k boudě zvaná "Pučálka". Zde mohly měkoty ulehnout na tvrdou palandu, jediný Pavlův ústupek tetě. Tvrďáci si ustlali na jehličnaté půdě. Otec pyroman rozžehl o kus dál na planince menší vatru. Hrábl do strun a lesem zazněla vypalovačka "Bedna od whisky". Vzápětí jsme se s tetou vyplížili, abychom pak konečně pod střechou usnuli. V noci jsem se několikrát vzbudil, neboť otec posílen rumem řval jak tur. Teta se ani nepohnula. Otcovi kumpáni vstávali k polednímu. Většina z nich si stěžovala na bolest hlavy a všelijak se motala. S heslem na rtech "Žízeň je věčná" jsme pokračovali v naší pouti přímo do nejbližší hospody, kde jsem se pořádně najedl. My dospívající chlapci potřebujeme pravidelnou a řádnou stravu. Přesunuli jsme se ze zakouřené putyky na zahrádku. Pavel ihned ocenil nízkou cenu piva i jeho značnou chuťovou kvalitu a s ním i ostatní. Náhle teta zezelenala a chytla se za břicho. "Budu rodit", zasténala. Pavel se momentálně seznamoval se spodním prádlem dcery hostinského a otec se pohroužil do náročného pěveckého sóla. Lucka mi křečovitě stiskla ruku. Kromě ní jsem zůstal střízlivý jen já. Ovšem řidičský průkaz vzhledem ke svému potupně nízkému věku nevlastním. Zachoval jsem se jako pravý muž. Osobně jsem zavolal do porodnice. Děkoval jsem Bohu, že se potomek dral na svět zrovna v hospodě, která měla jediná v obci zavedenou telefonní linku.

   Vnutil jsem se do sanitky coby Lucčin mladší bratr. Lékař spatřiv tetin trampský oděv, se upřímně vyděsil a dobrou půlhodinu nadával na nezodpovědné rodičky. Já si mezitím zaflirtoval s mladou sestřičkou. Potřeboval jsem zatelefonovat mámě. Nějak jsem to musel jednoduše na sestru navlíknout, aby mi to dovolila. Dokonce mi ustlala v sesterně, neboť se mi chtělo spát a tetě ten porod asi moc nešel. Doktor, který nás od první chvíle považoval za blázny, už dokonce nadával na celou naši rodinu, ačkoliv ji neznal. Předtím jsem ale ještě mluvil s mámou. Sluchátko zvedl nějaký chlap, slyšel jsem matčin smích, vzápětí mi ji předal. Nepůsobila na mne zrovna nadšeně. Jako bych ji vyrušil.

   Přesto se ráno přiřítila v našem starém a kupodivu dosud funkčním embéčku. Doktor ji podal ledovým hlasem zprávu o planém poplachu, ale okamžitě zakázal tetě odchod z nemocnice. Díval se na nás s nedůvěrou. Matka přikývla. Dala tetě nějaké nesmysly jako chrastítko, župan a strašně tlustou knížku. Káravě pohlédla na mou favoritku zdravotní sestřičku. Poděkovala doktorovi a rázně mne odvedla k autu. Cestou do Prahy mi vysvětlovala, proč mám na holky dost času. Radši jsem předstíral spánek.

   Do otcova návratu zbývalo pár dní. Matka se rozhodla jednat. Poslala Danielovi dopis, jehož obsah mi zůstal utajen. Za necelý měsíc teta porodila holčičku Danielu. Vzhledem k tomu, že vztah tety a Pavla od nepodařené dovolené, dostoupil k bodu mrazu, neobtěžoval se ji ani v porodnici navštívit. K mému údivu jsme se v pokoji, kde ležela teta, potkali s Danielem. Maminka se záhadně usmála. Tetu s malou Danielkou si Daniel odvezl k naší neskonalé radosti do svého bytu, kde už Lucka zůstala. A on coby příbuzný je mnohem výhodnější než Pavel, protože mne okamžitě představil svou krásnou sestřenici Zuzku. Já se moc těším, až se podrobně seznámím se všemi příjemnými záhyby jejího těla. Hlavně se to nesmí dozvědět máma. Zabila by mne.
 

Martina Bittnerová

kategorie Próza nad 23 let