Ticho a zvuk (B)

Ticho s kroužkem z úst a s kukadly na stranu
zatajujíc dech, by neslyšeno
mezi stromy v bílých závojích
se sukněmi a s vlečkou do údolí,
náhle vytušeno
z omámení v netknutých závějích.

Křup, chřust,... křup, chřust,... křup, chřust,...
dloubl do žeber Ticho zlomyslný zvuk,
že teď tu hrát bude prim on
a nadýmaje hrud'jak šampión
ukázal, že ten vytáhlý kluk,
že za to může on.

Křup, chřust,... křup, chřust,... křup, chřust,...
sílí zvuk na zmrzlé ploše.
A Ticho se tváří plaše
a má na krajíčku pláč.
A z toho kluka je náhle tkáč
jak navléká perly stop, jednu za druhou.
A s tváří mrazem tuhou,
náhle se zastaví.
Ozve se ještě: křup, chřust.
A je Ticho.
Zvukovu šampiónství
zbylo jen prázdné břicho.
Kluk se jen směje:
Však já dobře vím,
že z nás tří
tady já hraju prim.

Marek Lazecký – Eiffel

kategorie Poezie nad 23 let