.jpg?ph=7628832d1c)
Tramp Barnabáš se líně pohnul ve spacáku. Vystrčil ruku, protřel si rozespalé oči a zahulákal: „Matko Přírodo, kafe!“ Z voblak, který líně pluly nad mýtinou, se snesl velikej kafáč a za ním letěly dvě houstičky. Barnabáš obojí lehce zachytil a pak, žvýkaje rohlíky a přihejbaje si mohutnými loky z hrnku, zabreptal: „No jo, to sem si moh myslet, zase včerejší!“ Rohlík, kterej právě přišel na řadu, zakňučel tenkým hláskem: „To víš, Barnabáši, pekaři maj volno. Matka Příroda se vomlouvá, prej sou v místní Jednotě naprosto vykradený!“
Vedle se pohnul druhej spacák a Houžvička vystrčil rozcuchanou palici. „Jů, Barnabáši, co to máš?“ „No co mám! Snídani. Tobě ji matka Příroda nenosí?“ Houžvička lítostivě zakroutil hlavou a Barnabáš vysvětloval: „Doma mi nosí snídani do postele taky máma, co by nemohla tady matka Příroda? Matka jako matka, koneckonců!“
Houžvička si uvařil čaj a začal pomalu balit usku. Barnabáš s povzdechem vysunul tělo z teploučka a šel ukázat vočím, jak vypadá voda zblízka. Podíval se na ni na vzdálenost jednoho metru a zhnuseně se vzdálil. To právě matka Příroda, celá utrmácená, stahovala řemínky usky. Nad ní stál tramp Houžvička a voči měl jak tenisáky. „No co, co,“ utrousil pohrdavě Barnabáš. „Tobě snad matka nestele?“
Hodili usky na záda, vzali žracáky a šli. „Tak mi nějak vyprahlo,“ řekl asi za dvě hodiny Barnabáš. „Co bys řekl půllitru krásnýho, vorosenýho, studenýho s velkou pěnou...?“ Houžvička jen vzdychl: „Víš, jak je daleko hospoda?“ „Hospoda? Matka Příroda se přece musí starat o svý žíznivý děti,“ řekl Barnabáš a směrem nahoru zařval: „Mami, pivo!“ Krásnej velkej džbán plnej zlatýho moku se snesl k zemi. Barnabáš upil a pohrdavě řekl: „Hm, vyškovský, to já nerad.“ „Neblbni, Barnabáši,“ zahučel půllitr, „dyť matka Příroda dneska nemá čas, pere mladejm smrkům vršky, aby se leskly na jarním sluníčku!“ Houžvička se po něm vrhnul a umlčel ho svou věčně žíznivou pusou. Vyprázdněnej půllitr zase odletěl a Barnabáš s Houžvičkou se flákali dál.
„Ty, Barnabáši,“ zeptal se ještě jednou Houžvička, „jak to, že ti matka Příroda nenosí taky usku?“ „No dovol!“ nafoukl se Barnabáš. „Su přeci taky nějakej tramp!“
Alena Švábenská-Kennedy – Mývala
2. místo v kategorii Próza pokročilých