.jpg?ph=7628832d1c)
Víte, mé už ubývají vlasy.
Slyším taky o dost míň než včera
Kdysi jsem se hrdě k trampám hlásil.
Teď už jezdím potají a nerad
Touhy mám. Já nebyl nikdy svatý.
Jsou mi na nic jako kůrky chleba
Holkám hledím radši na kabáty,
aby se mi nevysmály třeba
Křižovatky. Lásky. Narození.
Život jenom ustavičně krade
Přede mnou už nic nového není.
Za mnou křížky na shrbených zádech
Klouby v noci zatraceně zebou.
To se potom balím do spacáku
Jen ten grog a rum mě táhne sebou.
mezi hnízda stěhovavých ptáků
Nevím, proč se těším na ta jara,
kdy nemůžou nohy srdci stačit
Chajda ta je tak jako já stará
a noci jsou tady jaksi kratší
Ptáci ráno ječí jak má žena
a oheň má prokourené plíce
Ve vzduchu už zase visí změna.
Podzim sahá po rezavé klice
Víte, mě už ubývají slova.
Občas jenom vrčím jako zvíře
K večeru pak kolem sebe znova
stavím vlastní totemy a kříže
Vlastimila Hlavatá – Aťka
2. místo v kategorii Poezie oldpsavců