Voda po kamenech stéká
V těch tropických pralesích
Teče rychle, Tebe láká
Svléknout se a vodu křtít
Sám tu nejsi
Tam za stromem
Dívka jde si
Květy kolem
Na šíji
A ve vlasech
Šaty vlají
A na rtech
Kapky rosy lesknou se
Ve svitu i třpytí se
Zmrznuv teď v okamžiku daném
Pohledem snímáš její tělo polonahé
Uděláš krok dva pod vodopádem
Zastavíš se však, když voda po pás málem
Jeden knoflík po druhém
Odhaluje kůži svitem
Do tmavé barvy opálenou
Do bronzové obarvenou
Poslední knoflík odepne
Látka na zem dopadne
Rozhlédne se kolem sebe
Na vodopád upne zrak
Křišťál rychle padá z nebe
Jako sklo roztříští se
O kluka, jejž už voda zebe
Jejž jejím směrem kouká se
Líbí se Ti
Ty jí také
Bral bys všemi deseti
Je to všechno velmi lehké
Rozběhneš se naproti
Ona do studené vody
Nohy nesměle namočí
Až pozná krásu průhledné vody
Rozhodne se a skočí
Doplave k Tobě
Obejme Tě
Svaly, tělo Tvé
Líbá teď
Kapičky vody, křišťálu průhledného
Stékají ihned
Po tělech
Tam pod vodopádem
V tropickém pralese
Milují se
V tom tichu náhlém
Oba dva se ztratili
V jejich myšlenkách nadále žili
Tereza Ulrichová – TERKA
Kategorie Poezie do 23 let