Věřím, že pouhý list trávy není méně než denní konání hvězd
a že mravenec je stejně dokonalý
a také zrnko písku a vajíčko střízlíka
a ropucha je veledílem dokonalosti
a ostružina by mohla zdobit nebeské sítě
A každý nepatrný kloub mé ruky zahanbí složité stroje
a kůň žvýkající se svěšenou hlavou předčí nádherné sochy
a myš je takový zázrak, že stačí ohromit miliony nevěřících
Marný je spěch nebo ostych
marně vyzařují sopečné skály svůj dávný žár,
abych se k nim nepřiblížila (a nepřiblížím)
Marně se oceán choulí ke dnu a velké ryby spočinou v hloubi
Spěchám za nimi a vystupuji až k trhlině útesu
Věřím, že je dostihnu, jednou, kdo ví...
Každá minuta vlahé noci mě uklidní
Věřím, že ze zvlhlé hlíny povstanou milenci a lampy
a květem a vrcholkem milneců vzájemný cit,
který nadobro ovládne
a až každý z nich nás oblaží
a my navzájem jeho
Věřím, že pouhý list trávy není méně než denní konání hvězd
A že z dobrých důvodů nechávám za sebou to,
co je za mnou
ale znovu si přivolám cokoli,
když po tom toužím – někdy to nejde
Ale věřit, věřit to jde
Snad...
Kateřina Novotná
2. místo v kategorii Poezie začátečníků