.jpg?ph=7628832d1c)
Vláček zelenou krajinou
sune se jako rychlý had.
Na lávce nad stříbrnou hladinou
nechci už znovu naříkat.
Zlaté kvítky v trávě rozsypané
jak slzy slunce ztracené.
Mám srdce smutkem rozdrásané.
Když změním se k lepšímu, co se stane?
Osvobodím bílé ovce
k nebi přikované?
Hladina mě toužebně volá jménem.
Toužím o rakvi se saténem.
Počkám však – a pokud ty zavoláš,
změním se, slibuji:
přestanu psát!
Po chvilce ticha tak hladinu
rozčísne v kola
lhostejný pád.
Adriana Müllerová
Kategorie Poezie do 23 let