Ve zpěvném ránu, opředeném mlhovinou,
Na místo, jenž štítem katedrály lesů dotýká se nebe,
shlížím kopců brdských na krajinu milou,
pohled na to krásné místo u srdce pálí i zebe.
Místo o němž básnící touží verše psát,
u nohou mi v ranním slunci leží.
Jak smyslu zbavený zamilován do přírodních krás,
ten pocit popsat lze jen stěží.
Klaním se místu kraji vznešenému a vzdávám mu hold!
Tak bohatá je středozem a co já nicotný si mohu přát?
Slunce vycházející nad kopci hradeb brdských,
do lesů polí a luk sype zlatý žold.
O krásném místě nad modrou řekou,
chtěl bych velkolepé verše psát.
Confiteor
Přírodo kouzelná, matko matek všech,
mám Tě nade všechno rád!
Pavel Holma – Šerlok
kategorie Poezie