Jsem tulák
železnic a nádraží na konci světa.
Jsem otrok
jízdních řádů a sponzor státních drah.
Jsem poutník
prašných cest, s rancem na hřbetě a pokorou dálek v očích.
Jsem vandrák
pátečních večerů i nedělních návratů.
Jsem vězeň
všedních dní, uvízlý v chapadlech města.
Jsem zajíc
prchající před lidmi a sítěmi vzorců chování.
Jsem plavec
řekou vzpomínek i podvečerních nálad.
Jsem ten, kdo hledá
pravdu v zrnku písku i v červáncích nového dne.
Jsem ten, kdo našel.
Zurčící potok ve skalách.
Skrytou loučku v tmavém lese.
Boudu na horském hřebeni.
Plácek tak akorát na přespání.
Svit plamenů, tóny noci, kruh ohně, stisk ruky...
Jsem ten, kdo našel.
Iva Kawi Kapounová
2. místo v kategorii Poezie do 23 let