.jpg?ph=7628832d1c)
Sluneční paprsky prozlatily údolí
před večerním soumrakem.
Červánky ptaly se, mohou-li
sklonit se nad tím zázrakem.
Když pak ptáci usínali
v koruně stoletého stromu,
hvězdičky pochodně rozžínaly
nad údolím Dunivého hromu.
Tu zaplanul v osadě ohně žár
spojil se kruh našeho přátelství
a ač nás bylo jenom pár
vzniklo v nás nové poselství.
Předávat si svoje vzpomínky
společně kráčet naším životem,
stát pod skálou, kde jsou pomníky
těm, kteří odešli – všem.
Martin Brabec
kategorie Poezie do 23 let