S podzimem dýchne nostalgie
proč mi to v uších stále zní
těhle slov divné melodie
jako kdyby měl být poslední
Možné je vina v kalendáři
že brzy skončí tento rok
prázdniny zaplašilo září
další budou až napřesrok.
Člověk by se měl vlastně těšit
že skončí bouřky a vedra úmorná
v záplavě květů a plodů tušit
že úrodo bude náramná.
Když vidím barvami hýřit záhon
jiřinek, aster révoví
v zádech už cítím chladu zákon
a smrtelný pach hniloby
Ještě se nadřem než zkřehlým prstem
vyloupnem poslední bramboru
úrodu schováme před myšima
pak zvednem oči nahoru
V horách už vločky poletují
tady jen listy a mrazivé mrholení
nahaté stromy se v mlhách choulí
ďasů a dušiček nastává probuzení
Tma prý jim svědčí však nebojte se
spolu si dejte bajky a písničky
zapalte ohně v krbech i pecích
a nezapomeňte na svíčky
A v jejich záři myslete na to
že brzy napadne bílý sníh
pod jeho duchnou vyklíčí život
zrodí se dítě slunce a smích
Gizela Hlavatá
kategorie Poezie