Pořád jsme ještě pro někoho chátra.
A další, kterým se vryly do aorty
písničky jiný než ty naše z Porty.
Koukají na nás spatra,
s posměchem hodným dechovky.
Jo, synku, tátové, ti se nám taky smáli,
a dneska – koukejte na naše festivaly!
A jak si po sobě sklízíme plechovky!
No tak nás pochvalte, jací jsme ukáznění!
Ne jako pankáči, ne jako hašiši!
Jenže ten, kdo se neliší,
svět těžko někdy změní...
Čím my se lišíme od jejich učitelek?
Upíráme jim právo na revoltu
jinou než naše, upletenou z voltů
a neobdivující tramping – všelék...
A co my – ještě jsme pořád čistí,
nebo si už myjeme ruce
a zesměšňujeme všechny revoluce –
čert vem pravdu, když teď máme svý jistý?
Cítíme ještě chuť popela na jazyku,
nebo už ze zvadla děláme omluvenku,
když chceme vyšetřit dvě noci pro milenku
s žárem na gauči a batlem na hřebíku?
Já vím: vždyť trampové nebyli nikdy světci.
Každému časem zchromne ideál.
Jenže těch našich po lesích všude dál
do nebe rostou svědci.
Iva Synáková – Tapi
Trapsavec 1989 – přehlídka oldpsavců