Vokukaná
Zvonivé kukání
neslo se nad loukou,
kde jsme s babičkou obracely seno.
„Děvečko zlatá,
tak nás zase vokukala!
Já nemám v kapce ani pěťák.“
A utřela mi zástěrou nos
a dala napít z bandasky meltu,
hořkou
jako to vokukání.
Kdo nezachrastí v kapse penězi
při tom prvním slavnostním
ku-ku,
ten nebude bohatý!
Ale my bohaté byly.
Vždycky mi babička dala pětikačku na pouť
a padesátník na eskymo.
Jak zesládla ta melta za ty roky…
A že mi jich tenkrát kukačka přála.
Tak naléhavě zní letos
to první kukání
a drobné mince v kapse studí.
Třeba mi dá zase někdo
pětikačku na pouť
nebo na eskymo,
když budu
vokukaná.
Eva Koubová – Evelína
Kategorie Poezie nad 23 let