.jpg?ph=7628832d1c)
Slunce je mladičkej tulák
s blonďatou ofinou.
Než jsem se u lávky zula,
přišel jsi pěšinou.
Pomněnky hlavičky sklopí,
mech strojí úklady...
Než jsem si rozpletla copy,
stál jsi mi za zády.
Slunce je blonďatej tulák
s očima z oblohy.
Z košile zavoní smůla,
než spadne pod nohy.
Kopyta nebeskejch hříbat
horce
a
divoce...
Když jsme se přestali líbat,
stáli jsme v potoce.
Iva Polanová – Wa-ta-na
3. místo v kategorii Poezie začátečníků