Ztracené skautky (P)

   To jednou takhe po obědě,kdy se už polední siesta na kempu „Roháčů“ chýlila ke konci,kdosi přiběhl k šerifovi „Kruťasovi“ celý vyplašený.Žeby nějaké nepříjemnosti?Žeby opravdu nějaký přepad v žáru poledního slunce?Šerif Kruťas se tedy rázným krokem šel podívat,co se to blíží za vetřelce.Rázem si všichni oddechli:za houštinou,sloužící coby latrina,se oběvily dvě krojované Skautky.Vetřelci(v tomto případě vetřelkyně) se trochu přikrčily,zřejmě jim do smíchu nebylo,když uzřely bandu ošumělých trampů,a pokorným hláskem něžnými třináctiletými tak začlo vyptávání.Ukázalo se,že nás děvčata nejen nechtějí přepadnout,ale naopak,že u nás hledají pomoc a morální útěchu.Na první pohled bylo zřejmo,že by se jim hodila i materiální pomoc – hlad jim koukal ze všech očí,o žízni v tom parnu ani nemluvě!Bylo tedy rozhodnuto je nejdřív nasytit „Zálesáckou všehochutí“,která byla zrovna ten den na jídelním lístku hotelu Les,žízeň zahnaly vodou z nedalekého pramene.

   No a potom,když děvčata trochu pookřála a přestala se nás bát,dověděli jsme se hrůznou pravdu:Zabloudily!A to zabloudily před dávnou dobou cestou z nákupu.Chtěly si nadejít zkratkou a zatím obešly celý veliký zákrut Želivky kolem Píšťského mostu,motaly se někde nahoru od řeky a zase zpátky k řece,no krátce a dobře ušly asi 10 kilometrů a vůbec neměly potuchu,kde jsou.Kruťas začal podle mapy zjišťovat kde by asi tak mohl být jejich tábor.Prý někde poblíž Koberovic.A co dál?Teče kolem Želivka.Dobře-dál!Jsou tam skály.Dobře a dál!Kousek po kousíčku jsme získávali přehled a přibližné místo výskytu junáckého tábora.Šerif řekl:“Podívejte,děvenky,tady na mapu-tady jsme my a tady přibližně je váš tábor.Když si to namíříte přes tamten kopec azimutem asi 180 stupňů,tak asi za hodinu a půl můžete být doma.Skautky přikyvovaly,ale bylo na nich patrné,že o azimutu vědí asi tolik,co žralok o palmách.Náhle nám blesklo hlavami jakési milosrdné vnuknutí – my ty holky do toho jejich tábora dovedeme!A přitom se můžeme krásně procvičit v orientaci v cizím prostředí.

   A tak se „Roháči“ dostali k samaritánské záchranné akci.Dokonce vstal z lože i vyhlášený lenoch osady Jirka,který si to nemohl nechat ujít!Kluci se řádně upravili,srovnali si šátky,načesali ofiny…bodejť by ne,když zachraňují mladá fešná děvčata!A ještě mají naději na veliké děkování ještě asi třiceti dalších,které v táboře jistě už poplašeně pobíhají po lese a marně volají…

   Namířili jsme opravdu podle azimutu hlava nehlava,cestou necestou,strmou strání nahoru,po kamenech pátky k řece – azimut je azimut!Konečně jsme u řeky.Divočina na obou březích,žádná cesta.Přebrodili jsme na druhý břeh,na tom by měl hledaný tábor být,jenže kam uhnout?“Proti táboru jsou skály“.Ty jsme viděli vlevo,ale po pravé ruce měly podle mapy být za ohbím řeky taky.A tak vyzvídáme znovu:Jak jim v kterou hodinu svítí na stany slunce,jak jsou stany situovány podle řeky atd.A pak je to jasné-musíme doprava!Obloha se začala povážlivě zatahovat,takže jsme zrychlili krok a husím pochodem přes kopřivové pole se dereme kupředu.S prvními kapkami deště Grizzly na čele výpravy zvolal,že vidí mezi stromy stan.Kruťas vyrazil jako blesk rovnou doprostřed tábora,sám překvapen svým nenadálým výpadem,ale osazenstvo taky hledělo překvapeně.Pak popadl dech a vykřikl-„Vedeme vám dvě děvčata!“Ale to už jej popadly vedoucí,objímaly ho a v očích měly slzy radostí.Vždyť už hledají po lese přes 4 hodiny!Vtom začal slejvák.Ale to už jsme se krčili pod kuchyňskou plachtou a pojídali vdolky.Záchrana se povedla!

   Příbeh se stal v červenci roku 1969,ještě než se z té krásné říčky Želivky stala vodní nádrž.

Petr Kaizr – Grizzly

Kategorie Próza